Chce to poctivou šmíru! | E15.cz

Chce to poctivou šmíru!

Chce to poctivou šmíru!
Blog Igora Záruby
• 
ZDROJ: Strategie

Igor Záruba

Pokud se splete jeden člověk, dá se to pochopit. Když se pomýlí dva, je na tom něco divného, ale budiž. Jestliže ale se utne celá jedna cílová skupina, je to na pováženou a měli bychom s tím něco dělat. Řeč je o pěvecké zhůvěřilosti zvaná Eurovision Song Contest, která straší na starém kontinentu už pěknou řádku let.

Letošní finále soutěže se – tradičně bez české účasti – odehrálo ve Vídni. A rakouská metropole podle očitých svědků touto šarádou skutečně žila. Člověka, jehož by minula cílená kampaň před sobotní galashow, aby pohledal. Ostatně příslušnou reklamou pomalované prostředky městské hromadné dopravy v zásadě na ulici ani minout nejde.

Přehlídka nevkusu, která se odehrávala ve Wiener Stadthalle, byla však i tentokrát pouze přehlídkou nevkusu. Nic víc, nic míň.

Pomiňme, kdo a jak vypadal, zapomeňme na to, kdo a jak zpíval či jaké kejkle u toho prováděl. Neprožívejme ani vítězný song Heroes v podání švédského interpreta, žánrově označený jako elektropopová balada (fuj). Místo toho si bez obalu řekněme, v čem spočívá ono pomýlení, ať už jednotlivců, nebo davu.

Konec pinožení

Podnik jako Eurovision Song Contest není ukázkou ani pěveckého umu, ani uměleckých ambicí. Že vyhraje ten nejpřijatelnější účinkující s tuctovou a blbou písní, je vlastně pro takovou atrakci rána pod pás. Rozsáhlé fanouškovské základně navzdory.

Má-li se totiž z nudy stát doopravdy zábava (a má-li se Česko konečně prosadit, a ne se po předešlých mizerných výsledcích spokojit s letošním maximem v podobě 13. místa v semifinále), navrhuji zásadní novotu. Znít by mohla takto: vykašlete se na pseudoumění a nabídněte ryzí bizarnost. Doslovný návod není třeba, jednotlivé položky do takto postaveného programu nechť si každý dosadí sám.

Vždyť jen v takto přiznaném panoptiku může republika konečně vystrčit růžky; a přiznejme si, že by se jistě vhodní adepti na „vývoz“ našli.

Odpadlo by pinožení se za rádoby intelektuální metou, která žádnou metou není. Předešlo by se zklamání patriotů, že jiní byli lepší, třebaže oněch v souhrnu asi 400 tisíc diváků není zrovna sumou, kterou by se bylo nutné zabývat. A oddechli by si soutěžící, jejich týmy a přihlížející, protože na nějakém hlasovém lapsu by rázem nemuselo vůbec záležet.

Šlo by prostě o to, předvést co největší pitomost a obskurnost, s cílem pobavit a zaujmout. Zda by takový cirkus dále vysílala Česká televize, zůstává samozřejmě otázkou. S ohledem na zdůvodnění návratu po pětileté odmlce na eurovizní scénu, podepřené mimo jiné tvrzením o stoupající úrovni písní, se dá předpokládat, že nejspíš ne.

Ale to už předbíhám. Raději bychom se mohli pustit do výběru nových účinkujících. Konkrétně takových, kteří se nechtějí brát smrtelně vážně, nebudou toporní a dokázali by aspoň „nějak“ vybočit z řady.

Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!