PR: Přítel, anebo démon novináře? | E15.cz

PR: Přítel, anebo démon novináře?

PR: Přítel, anebo démon novináře?
Blog Tomáše Lemešaniho
• 
ZDROJ: Strategie
20. dubna 2015 • 11:12
Tomáš Lemešani
Ještě jsem se ani nepustil do psaní článku a už mám na telefonu 16 nepřijatých hovorů a dva e-maily v poště. Na dotazy zaslané na vedení firmy neodpovídá síť autobazarů, kterou jsme oslovili, ale PR agentura, z jiné země, která k věci nemá co mluvit.

Pokud si myslíte, že svět médií ovládají největší tituly trhu nebo mediální magnáti, mýlíte se. Zdaleka největší sílu mají v mediální branži PR agenti. Věřte nevěřte, dokážou docílit, aby většina novinářů psala, jak si PR agentury zamanou. Vědomě, či nevědomky.

Jak je to možné? V zásadě existují dvě verze. První příčinou ovlivnitelnosti žurnalisty je jeho nezkušenost. Jednoduše neodolá, anebo jej nikdo neupozorní, a půjde s PR manažerem na ono pověstné kafíčko. Agent si z něj rychle udělá přítele, kterému je pak těžké nezvedat telefon a neprozradit, o čem bude článek, který připravuje, nebo odkud informace má.

Umnou PR taktikou je také znejistění novináře. Bezpočtukrát se mi stalo, že za mnou během psaní přišli PR pracovníci se šanony dokumentů (ve skutečnosti bezcenných nic neříkajících papírů), které měly vyvracet fakta, na kterých stál můj článek. Vědomi si mojí časové tísně si byli jisti, že na ověření informací v papírech nebudu mít dostatek času, a tak se moje přesvědčení o tom, co píšu, výrazně podlomí. Některým redaktorům postačuje na stejný efekt přesvědčivý telefonát.

Dílčími nástroji ovlivňování je pak neustálé ostřelování redaktora maily, telefonáty, esemeskami a hlavně dárky. Čtenářům by bylo při pohledu na přeplněné vánoční stoly praskající pod tíhou lahví drahých vín, elektroniky a jiných serepetiček hned jasné, jak to s objektivitou některých autorů je. Výjimkou bohužel nejsou ani půlnoční koketní chaty na Facebooku nebo navazování opravdu osobních vztahů.

Zřejmě nejhorší formou ovlivňování je však útok na to, čeho si vedení redakcí váží nejvíc – peníze. Většina budgetů tištěných médií pochází z reklamy, kterou do nich nalily právě PR agentury. Často jde i o peníze politiků, kteří nechtějí placené kampaně zadávat napřímo, a médiu, které jim půjde po ruce, je vyplatí zprostředkovaně. V případě přípravy negativního článku pak stačí jen malý telefonát, pohrůžka vedení redakce a o autocenzuru se ochotně postará samotný šéfredaktor. Zažil to každý, mluvit o tom nechce nikdo.

Je tedy PR manažer nepřítelem objektivity a démonem kvalitního žurnalisty? Ne vždy to tak je a také v našem regionu působí profesionálové, kteří umí komunikovat bez lhaní, despektu a falešnosti. Je jich ale málo. Kvůli byznysu a médiím samotným.

Hlavním problémem je poškozené jméno médií, které ovlivnil silný kapitál oligarchů. Sektor tak vydal signál, že je prodejný, a společnosti jej začaly znevažovat. Míra respektu a sebekritiky se posunula výrazně dolů.

Pomohly tomu také mediální společnosti, které začaly přivírat oči před obsahem a naopak pokukovat po číslech. Přirozený jev z podnikání lze obdivovat v jiných sektorech, žurnalistika od něj ale dostává jednu facku za druhou.

Tomáš Lemešani pracuje jako novinář od roku 2008. Věnuje se zejména byznysu, kauzám a transparentnosti. Od roku 2012 spolupracuje s Mladou frontou – s deníkem E15 a měsíčníkem Strategie. Vyzkoušel si i pozici editora E15.cz. Jako freelancer provozuje vlastní web Biztweet.eu a spolupracuje s dalšími českými a slovenskými tituly.

Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!