Mysli na zítřek! | E15.cz

Mysli na zítřek!

Mysli na zítřek!
Ondřej Slanina
• 
ZDROJ: Jiří Černý

Karel Troška

Někteří hoteliéři a majitelé restaurací nemyslí na to, co bude za deset let. Chtějí z podniku rychle dostat peníze zpět a začít vydělávat. Jdou do toho zbytečně hlava nehlava, říká jeden z Kluků v akci a provozovatel hotelové restaurace Chateau St. Havel a penzionu Kladenka Ondřej Slanina.

Před třemi lety jste si pronajal pražský zámeček Chateau St. Havel. Jak moc těžké bylo uspět v tak konkurenčním prostředí, jako je Praha? A bylo to jen dílo marketingu?

Marketing je pro nás moc důležitý. Do naší cílové skupiny patří jak lidi z Prahy a okolí, tak i firemní klientela pro konference a párty. Pro marketing máme stejně asi jako ostatní omezený rozpočet, který vychází z potřeb firmy a z toho, co je aktuální ke komunikaci. Proto máme jen občas kampaně na billboardech, v rádiích nebo na internetu. Jako jedni z mála provozovatelů jsme se rozhodli pro spolupráci s PR agenturou. Já když jsem to před třemi lety přebíral, tak nikdo hotel Chateau St. Havel neznal. Dnes už naši zákazníci aspoň lokalitu hotelu na Praze 4 znají.

Pro firmy, které podnikají v hotelnictví a gastronomii, kde je větší fluktuace lidí, je jeden z osvědčených nástrojů direct marketing…

Máme síť stálých klientů, kterým rozesíláme jednou měsíčně informační newsletter. Nejsem zastáncem otravování lidí, proto jim posíláme jen kvalitní a přínosné informace například o tom, že máme nové degustační menu nebo ochutnávku vín. Trochu koketujeme se sociálními sítěmi, ale pro náš hlavní byznys to není ten hlavní a správný komunikační kanál. Spíš jde o doplněk.

Právě v hotelnictví a gastronomii platí zlaté marketingové pravidlo o spokojeném zákazníkovi…

Přesně tak. Také z toho důvodu spíš přemýšlíme nad rozvojem služeb a přidaných aktivit, jako je golfové zázemí, klubovna, speciální menu pro hráče golfu nebo wellness centrum. Naší filozofií je, aby si to u nás každý užil. A je už pak jedno, jestli jde o firemní klientelu nebo jednotlivce. A jestli jen přijde na oběd nebo u nás bude využívat wellness společně s golfovým hřištěm.

Vy máte kromě provozování pražského hotelu v nájmu horskou chatu Kladenka v Peci pod Sněžkou. Jsou nějaké zásadní rozdíly v přístupu podnikatelů v hotelnictví v Praze a mimo Prahu, případně větší výkyvy v poptávce?

Ani ne, nevidím moc zásadní změny v poptávkách oproti minulým letům. Jde spíš o to, že mnozí mimopražští hoteliéři neumí připravit adekvátní službu pro pražskou klientelu. Ano, na Pražáky každý nadává. Ale kde by byly české hory bez pražských turistů? Všichni by už dávno zavřeli a živili se sušením sena. Jistě jste se setkal s takovým tím tvrzením, že Pražáci jsou snobové. Ale ono je to přesně obráceně. Pražáci jsou prostě jen zvyklí na nějaký standard, za který jsou ale ochotni utratit peníze. A stejný standard, co mají během dovolené v zahraničí nebo ve městě, chtějí mít i na českých horách. Tedy mluvíme o jídle, servisu, přístupu personálu a především pak flexibilitě naší nabídky klientům. Proto jsem musel nastavit služby a servis na Kladence tak, aby každý, i sebevíc zhýčkaný Pražák byl ve finále spokojený. A tím, že se mi lidé vrací na chatu i šestkrát ročně, tak to prostě funguje.

Mnozí manažeři tvrdí, že význam B2B akcí neustále roste. Kupodivu jsou to i provozovatelé restaurací v samém centru města, kde je mnohem větší potenciál zákazníka z ulice…

Tak konkrétně na horské chatě Kladenka jsme zaměřeni hlavně na individuální turistiku. Firemní akce jsou jistě obchodně zajímavý model. Ale je to dvousečné. Sice to vykryje volná lůžka, ale zároveň to může negativně ovlivnit individuální klienty. Nemá smysl si nic namlouvat, firemní akce je velmi často o pařbách, hluku apod. Takže buď máte adekvátní prostory, kterými je možné oddělit firemní klienty od turistů, nebo je vhodnější se věnovat jen jedné skupině zákazníků. Já jako podnikatel se nesmím moc koukat na krátkodobý zisk, ale neustále uvažovat nad tím, jak bude barák fungovat v horizontu pěti, deseti let. A proto si nemohu dovolit „vytěžit“ Kladenku tak, že tam jen navezu klienty bez ohledu na jejich potřeby. Oni by se mi následující rok nevrátili. Jak zklamaní rodiče s dětmi, tak ve finále firemní klientela. Ostatně pro firemní mejdany máme jinou budovu – Pražskou boudu.

Někteří podnikatelé, kteří do hotelového byznysu teprve naskakují, si myslí, že stačí jen koupit chalupu a napálit ceny…

Dnešní turisté už nejsou blbí. Tím, že dobře znají ceny výrobků, tak jim hoteliér nemůže nabídnout třeba víno za tisíc korun, které nakupuje za dvě stovky. To už dnes nejde, to šlo v devadesátých letech. Bohužel ten byznys je na horách trochu nebezpečný. Ceny, za které si v Alpách pronajmete pokoj nebo koupíte jídlo, jsou někde jinde než u nás. Ano, řeknete, že zde jsou jiné služby a jiná kvalita. Ale podnikatel de facto platí stejné peníze za pivo, elektřinu, lidské zdroje apod. Ale je pravda, že například u nás nemá lyžař moc možností, kde se na svazích sjezdovek dobře najíst. Tady by vyhrál ten, kdo si tam postaví fastfood, a má vystaráno. Bohužel tím ale trpí čím dál bonitnější skupina lidí, kteří vyměnili česká střediska za ta rakouská nebo italská. Ti, když by chtěli s dětmi vyrazit do Čech, tak musí hodně dlouho vybírat, kam pojedou a kde si užijí dovolenou.

Autor: Karel Troška
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!