Jakub Kohák: Pro politiky a armádu netočím | E15.cz

Jakub Kohák: Pro politiky a armádu netočím

Jakub Kohák: Pro politiky a armádu netočím
Jakub Kohák
• 
ZDROJ: Hynek Glos

Jana Brassányová, Strategie

Dali jsme si sraz v kavárně, kde se schází každý pátek po fotbale se svými spoluhráči. „Kulhám schválně, hnul jsem si s drátem, který mám v noze, a když šlápnu jinak, tak to bolí jako prase. Ty čtyři dny do vyndání drátu už to nějak dokulhám. Měl jsem teď čtyři a půl měsíce fotbalovou pauzu, to je strašná doba, fanoušci už pláčou,“ vysvětluje, když se ptám na jeho pochroumanou nohu.

Navrhuje focení s andělskými křídly a pak chce na stůl donést fotbalovou trofej, kterou tady mají vystavenou, obojí ale fotograf zavrhuje. Objednal si po anglicku čaj s mlékem a rozhodl se, že zapózuje alespoň s medem. „Všechny nápady mi tady zabíjíte, nejdřív anděla, teď med… Takhle se nikam nedostaneme,“ stěžuje si, když se fotograf dožaduje záběru bez medu.

S točením krátkých filmů začal na FAMU, kde studoval produkci. „Chtěl jsem dělat režii, i když jsem přesně nevěděl proč. Viděl jsem, co na škole vzniká, tak jsem si řekl, že bych to taky mohl zvládnout,“ říká o svých režisérských začátcích s načerno půjčenou kamerou Jakub Kohák. Jeho první věci střihal Filip Malásek, se kterým spolupracuje dodnes. „U něj moje filmy viděli lidi od reklamy, nejdříve Filip Sirový, tehdy ještě z Target filmu. Nic jsme ale nenatočili a poté se ozval Stillking Films, konkrétně myslím Dan Bergman a Pavla Burgetová, a ti mi nabídli, jestli bych nechtěl točit reklamy s nimi. A já řekl proč ne,“ pravil Jakub Kohák, muž, který se ke každé výzvě, jež ho v životě potká, staví čelem…
 

Pamatujete si, kdy jste natočil první reklamu, za kterou jste dostal zaplaceno?

To vím přesně. Bylo to v červenci 2001, reklama na Pepsi. Taková malinká záležitost, nic velkého či celosvětového. Druhá byla Karlův most, třetí pro Nadaci pro transplantace kostní dřeně. Za tři měsíce oslavím dvanáct let v reklamě, takže na Žofíně bude obrovská party…
 

Jste jedním z nevyhledávanějších českých režisérů a mám dojem, že zájem o vás stále stoupá.

Já to takhle vůbec neprožívám, nevím, mám pocit, že zájem o mě jako režiséra je pořád stejný.
 

Možná se mi to jen zdá, ale ono stačilo sledovat kampaně mobilních operátorů. Nejdřív jste točil pro T-Mobile, pak Vodafone, potom zase T-Mobile…

Kdybych měl smlouvu o exkluzivitě, tak se tohle samozřejmě nestane, ale pokud přijde zajímavá práce, tak ji beru, proč ji nevzít? Točil jsem Vánoce s Bolkem Polívkou, ale další práci od T-Mobilu jsem nemohl dělat kvůli časové zaneprázdněnosti, takže pak pokračoval Dan Růžička a logicky točil i dál. Já pak dostal nabídku od Vodafonu – šlo o pěkný a kreativní nápad, a tak jsem ji přijal, vždyť k T-Mobilu už jsem se nikdy nemusel vrátit, to je všechno otázka vyšší moci.

Jarní lázeňská kampaň se Zadarem se točila už bez marketingového ředitele T-Mobilu Martina Jaroše. Chyběl nějak znatelně ve štábu? Bylo natáčení jiné než dřív?

Ani ne, autory konceptů jsou kluci z agentury. Jaroš byl výjimečný tím, že věřil nápadům, často bláznivým, které by asi jinak u takhle velké firmy nemohly projít. On sice odešel, ale na klientské straně zůstali lidé podobného ražení a také dostatečně stateční… Kreativní tým Saatchi & Saatchi se nezměnil vůbec, takže natáčení jarní kampaně běželo jako dřív, ničím se to vlastně nelišilo.
 

Speciálně u reklam T-Mobilu mě často napadá, jak moc se liší skript, který před natáčením dostanete do ruky, od konečné verze, která pak běží v televizi.

Liší se poměrně dost, původního skriptu se samozřejmě držíme, ale dost často využíváme i náhodných situací nebo vět, které padnou při natáčení, a to pak ladíme těsně před záběrem. Základní skript je kostra a na to v průběhu natáčení nabalujeme maso. Třeba ve spotu v lázních s letícími trenkami sice byla plánovaná Vojtova věta, ale ještě dvě minuty před jejím natáčením se nevědělo, co vlastně řekne. Trenky vystřelí, nějakou dobu letí a pak teprve dopadnou a ve fázi letu měla padnout ta věta. Těsně před záběrem jsme vymýšleli, co by mohl Vojta říct, a nakonec jsme použili hlášku: „A je to venku, matko,“ ale jedna z variant byla třeba: „Gratuluju tatínku, jsou to trenky!“ No a takhle vzniká spousta věcí.

Takže se podílíte na vzniku konceptu?

Hele, mezi námi, celé to vymýšlím já, ale holt musíme dělat, že jsou to jejich věci… Lidi, které potkávám na ulici, si fakt myslí, že to celé vymýšlím já, a já to musím neustále uvádět na pravou míru. První tisícovce lidí, která se na to zeptala, jsem to vysvětloval, ale dneska už na to kašlu a říkám: „Jo, to jsem já, jasný, díky…,“ protože to už bych se asi zbláznil. Je to týmová práce, základ je agentura, klient to povolí a já k tomu v určitém momentu přijdu a vybrousím to.

Vy ale točíte i svoje vlastní nápady, většinou je to pro kamarády. Dělal jste něco takového v poslední době?

Naposledy to byl třeba spot pro Pavla Horvátha, ve kterém chytal míč do zubů. Horváth, to je ikona Plzně, je tlustej jak prase, pomalej, ale dobře rozdává míče, na to je šikovnej, je to takovej mozek týmu. Tak tenhle Horváth napsal knihu a poprosil mě, jestli bych k tomu nenatočil něco na internet. Já na to: „Máš ty zuby – úplný raťafáky, tak budeš chytat míč do zubů.“ Když totiž brankář něco v pohodě chytí, tak se říká, že takové střely chytá do zubů… Tak jsme to použili, natočili a bylo to.

 

Jakou roli hraje u reklamního režiséra produkční společnost?

Je to důležité hlavně v začátcích. Buď se můžou rozhodnout, že budou nového režiséra prosazovat na kreativní práci, nebo to dopadne tak, že mu dávají jakoukoli práci bez ohledu na kvalitu. Takže jde o priority – buď chce produkce práci a je jí jedno jakou, anebo chtějí vychovat osobnost. Já jsem měl štěstí, protože jsme se na začátku dohodli, že budeme čekat na dobré skripty. Pak je samozřejmě důležitá kvalita produkce, jakou má pověst u agentur, u klientů, ale i u lidí ze štábu, a s tím souvisí i to, jak je schopná vést a zajistit natáčení.
 

Máte svůj stabilní tým, nebo lidi střídáte?

Víceméně mám stálý tým. Producentem je David Promberger, kameramanem Jan Šťastný, s tím dělám od svých začátků. I když agentura nebo klient si občas vyžádají někoho jiného, jehož styl jim víc vyhovuje, případně se může stát, že on zrovna nemá čas. V tuhle chvíli mám i stabilního střihače, je to Petr „Smrádek“ Staněk, ale využívám ještě Filipa „Fekete pako“ Maláska a Vláďu „Šediváka“ Baráka.

Máte jako režisér možnost zasahovat do hereckého obsazení?

To je docela podstatná část režisérského přínosu. Režisér udělá casting, ale konečné obsazení samozřejmě konzultuje s agenturou a potažmo i s klientem a stává se, že režisér je s výběrem spokojený, ale ostatním to nevyhovuje. Režisér nabízí svoje optimální řešení a přizpůsobuje ho požadavkům agentury a klienta. V případě posledních kampaní T-Mobilu se ale jednalo o nápad kluků z agentury – ti už měli Lukáše a Vojtu a pak chtěli mě jako Zadara. Tady se projevil jejich talent a velký cit pro věc. To, že oslovili mě, byla hodně dobrá volba. Je vidět, že tomu skutečně rozumějí…

Prozraďte, podle čeho si vybíráte práci. Jsou věci, které byste ze zásady nedělal?

Roli při rozhodování určitě hraje samotný nápad. Měl by být kreativní a pokud možno alespoň trošku originální, pak ho beru. Ono bylo už skoro všechno natočeno, a kdyby měl člověk čekat na originální nápad světového kalibru, tak by se mohl načekat. Mám dvě oblasti, pro které nechci točit, a to je politika a armáda. Politické spoty a armádní náborová videa nikdy dělat nebudu. A že jsem nabídky měl, i teď před volbou prezidenta. Sympatizoval jsem s Janem Fischerem, ale jako filmař jsem nepřispěl, ani u něj, ani u jeho konkurence. V minulosti mě oslovily ČSSD, TOP 09…

Říká se, že prubířským kamenem režiséra je natáčení s dětmi a zvířaty. Jak to s nimi zvládáte vy?

Tak na tohle jsem specialista: točil jsem se zvířaty, na která si vzpomeneš. Režíroval jsem mravence, slony, žirafy, lva, koně, havrana, holuby, samozřejmě kočku i psa… A s dětmi jsem dělal taky fůru věcí. Třeba spoty Jupí, Českou pojišťovnu, Kofolu, v Americe spot na dětské sedačky do auta, v Africe slovenský T-Com… Musím říct, že tohle mi jde samo, ke mně mají totiž děti důvěru – jako k plyšové hračce.
 

Točíte hodně pro zahraničí?

Ani ne, dřív toho bylo daleko víc, ale trh se změnil a už je asi jednodušší vzít si svého režiséra než zahraničního. Taky jsem změnil agenty pro práci venku a tím, že jsou noví, nejsou zřejmě tak etablovaní. Bývalo toho o hodně víc. Točil jsem víc v cizině než v Čechách, dneska je to opačně.
 

Díváte se v televizi na reklamu?

Jasně, dívám se, zajímá mě, co je nového, co bych zvládl, co bych nezvládl, jak co vypadá… Líbí se mi skoro všechny reklamy, teď v poslední době jsou mými oblíbenými Lionel Messi a Kobe Bryant v letadle nebo Heineken s Jamesem Bondem ve vlaku. Takže velké, velkorozpočtové reklamy, vlastně už takové krátké filmy.

Díky reklamě jste se seznámil s lidmi z Partičky…

A padli jsme si docela do oka, proto mě pozvali na svoje představení jako účinkujícího! Tam to krásně zafungovalo, a protože dělají Partičku jako zájezd a někdy se stane, že někdo z nich nemůže, funguju jako záskok. Už za sebou mám takových dvacet třicet představení a na základě toho se mě Ondra Sokol zeptal, jestli bych si nezahrál v jejich dalším projektu – v divadelní hře Večírek. Já jsem řekl, že jo, protože k výzvám se stavím čelem, jenže jsem netušil, že to bude tak velká role. Bylo to strašně náročné na zkoušení, na čas, absolvoval jsem týden čtených zkoušek a pak jsem se musel klukům omluvit. Ale nezabalili jsme to úplně, možná naskočím do druhého turnusu, ale potřebuju prostě víc času. Zatím tam tu moji roli hraje takovej trošku podřadnej herec z Činoherního klubu – Marek Taclík. To podřadnej bych tam potřeboval trochu vypíchnout… Kdyby to šlo.

Jakub Kohák - cvičme v rytmeJakub Kohák - cvičme v rytmeAutor: Hynek Glos

Všimla jsem si, že stále píšete sloupky pro Metro. Ty už vycházejí dlouho, máte docela výdrž…

To jsou takové miniatury, mně to zabere třeba půl hodiny a můžu si psát, co mě zrovna napadne. Máme to domluvené jednou za čtrnáct dní, většinou na to zapomenu a pak mě musejí uhánět, jsem totiž dost nedisciplinovaný. Kromě toho píšu ještě do magazínu Dnes, kde zase reaguju na aktuální dění.  

Kromě toho, že občas moderujete, měl jste do nedávna svoji vlastní pravidelnou televizní talk show. Jak vám tahle poloha vyhovovala?

No, podle mě to bylo takový trošku zdechlý, ale lidi reagovali pěkně a víceméně mě chválili. Ale já nejsem moderátor, prostě jsem si jen tak obyčejně povídal s hosty. Někoho to napadlo ve tři ráno v baru, jednalo se o tři čtyři hodiny za měsíc, tak jsem řekl, že do toho půjdu, jestli o to tak stojí. Až tak úplně jsem o tom nebyl přesvědčený, ale zase, proč ne? Teď přišly další nabídky ze dvou televizí, chtějí, abych v tomhle pokračoval. Uvažují o zachování formátu, ale mělo by to být kratší, místo původních zhruba čtyřiceti jenom patnáct minut. Já už jsem teď takový otřískanější, tak uvidíme.
 

Co vy a internet? Jak to, že rekordy českého YouTube ještě netrhá speciální kanál Jakuba Koháka?

Já nemám na takové blbosti čas. Ale přemýšlím o tom, že bych si konečně pořídil vlastní webové stránky, kam bych dával svoje věci.

 

Používáte Facebook?

Ne, vím o tom, že mi tam někdo založil profil, ale já za tím nestojím. Ale když jsem s někým, kdo na Facebooku je, tak se na tenhle profil podívám, zajímá mě, kolik tam mám fanoušků. Hele, a je to dobrý, naposledy jich tam bylo asi pět tisíc. Ale jinak v tomhle nefrčím, podle mě to je další žrout času a psát tam, že jsem měl ráno rohlík, to mě teda vůbec nebere. Leda tak ještě, že se tam dozvíš, jaké jsou akce, výstavy, kdo má narozeniny, ale já jsem stará generace, v tom už musí frčet někdo jinej, já už to doklepu s e-mailem. Na Facebooku je navíc všechno strašně lehce dosažitelné, kdokoli chce, tak si šťouchne. Jestli mě chce někdo opravdu potkat, tak ať si dá tu práci a pěkně stojí třeba tři dny někde na rohu ulice, teprve tak se projeví skutečná touha.
 

Co vás čeká za práci v nejbližší době?

Tak v první řadě letím do Barcelony, chystám se, že dám řeč o fotbale s Lionelem Messim. Potom moderuju majálesy v Praze, Brně a Hradci Králové, hraju profesora AVU ve filmu Tomáše Vorla a v televizním seriálu Doktoři z Počátků zase kuchaře vyléčeného z drogové závislosti. Právě dokončuju reklamu na Krušovice, připravuju natáčení dalšího T-Mobilu a to by mělo být tak v kostce všechno. Vlastně mám ještě nabídku hrát v dalším filmu detektiva, což je docela dobrý. Mělo by to být jako na vážno, zkrátka bych měl být za drsňáka. Jo a taky mám nabídku na točení celovečerního filmu, jenže se nemůžu dokopat přečíst scénář.
 

Myslím, že byste na takový film stejně neměl čas.

No právě, kdybych to nakrásně přijal a natáčel, zabralo by to spoustu času a pak někdo to moje tříleté snažení uvidí, podívá se na to třeba na mobilu nebo na šílené obrazovce v letadle (to už by ale musel být biják, aby se to dostalo do letadel) a nakonec řekne: To byla ale blbost!
 

Strategii čtou lidé z agentur a zadavatelé, kteří za reklamu utrácejí peníze. Takže vám dávám prostor, abyste je oslovil. Co by je tak o vás ještě mohlo zajímat?

Tak to vím naprosto přesně – kolik jsem dal nejvíc gólů v kariéře. Bylo to devět gólů, přátelé, to znamená tři hattricky v jednom zápase! Byl to hrozně důležitý zápas újezdské ligy, vyhráli jsme myslím 12:7 a já dal devět gólů. A pak jsem taky jednou s míčem obehrál osm hráčů, a to jsme hráli pět na pět. Takže to jsem já – to byste určitě měli všichni vědět.

Jakub Kohák (1974)

Už dvanáct let točí reklamu, ale čím dál tím víc se prosazuje i jako herec nebo moderátor. Svůj první reklamní spot natočil u Stillking Films v roce 2001 a v roce 2002 se se spotem pro Nadaci na obnovu Karlova mostu dostal na shortlist Young Director Award v Cannes. V roce 2009 byl v rámci soutěže Louskáček oceněn Zlatým ohníčkem za přínos české reklamě a mezi jeho trofeje patří i čtyři sošky Anděl za nejlepší český videoklip. Je vášnivým fotbalistou a fanouškem a také režisérem reklamních spotů pro Spartu a fanclub českého národního týmu.

Autor: Jana Brassányová, Strategie
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!