TV reklama podle Petra Nýdrle: Kdo narval George Clooneyho do Toyoty | E15.cz

TV reklama podle Petra Nýdrle: Kdo narval George Clooneyho do Toyoty

TV reklama podle Petra Nýdrle: Kdo narval George Clooneyho do Toyoty
Petr Nýdrle zakotvil v Los Angeles, kde vlastní reklamní a filmovou produkci
• 
ZDROJ: Petr Hloušek

Aleš Hudský

Na letošní karlovarský filmový festival přijela americká režisérská hvězda reklamy a klipů, kterou alespoň z těch mladších zná málokdo. Petr Nýdrle odešel před 30 lety do USA, protože v Čechách nesměl točit, a v Americe se z něho stal jeden z nejvyhledávanějších tvůrců reklam a klipů.

Jak jste se v Americe dostal k natáčení reklamy?

Když jsem v Československu dokončil svůj první hraný film Evžen mezi námi, bylo mi řečeno, že si tady už nezatočím. A když jsem o práci ve filmu tři roky nezavadil, koupil jsem si zájezd do Německa a už se zpět nevrátil, odjel jsem do Los Angeles. Nejdřív jsem dělal leccos - rozvážel pizzu, zeleninu, pak jsem měl stavební firmu, kterou jsem tvořil já a dva Mexičani. Mezitím jsem odpovídal na inzeráty, které sháněly režiséra nebo kameramana na natáčení - ale nikdo mi neodpovídal. Tak jsem se soustředil na soutěže filmových škol, kde jsem jako 32letý soutěžil s 18letými - a nikdy nevyhrál, tedy nezískal grant na natočení projektu. Až později jsem se dostal k natočení hudebního klipu Belindy Carlisle, písně Mad About You, a to jako druhý kameraman. Já ale kameru držel v ruce po nějakých 5 letech, a tak moje záběry byly technicky dost nedokonalé - ale jim se líbily, že jsou „syrové“. A dostal jsem první režijní práci, spot, který byl nominován na American Music Award.

Kdy pak přišla první nabídka na reklamu?

S rozvojem filmového jazyka klipů začaly agentury v devadesátých letech pošilhávat po jejich režisérech a využívat je k točení reklam. Fincher byl klasickým příkladem. Abyste se uplatnili, musíte přijít se showreelem, který je jiný, než mají ostatní. To se lehce řekne, hůř ale realizuje. Mně to trvalo léta, než jsem našel ten klíč. Až když jsem připravil svoji nabídku - obrazovou montáž s využitím obrázků z mých klipů - a poslal jsem ji do pěti společností, tak jsem do 24 hodin dostal tři nabídky. Jedna přišla od RSA, což je Ridley Scott, druhá od Limelight, ti měli složité smlouvy, třetí od společnosti, která sídlila nedaleko ode mě… Tak pro tu jsem se nakonec rozhodl. Oni mi řekli: uděláme pár reklam, ať vyděláme nějaké prachy… Ale půl roku se nic nedělo, až pak přišla nabídka natočit reklamu na oděvní obchodní dům se slavnou novozélandskou modelkou Rachel Hunterovou. Já s ní točil už jeden klip, což mi pomohlo k získání zakázky. Bylo to někdy v roce 1993. Pak přišel spot na Perrier… no a pak se to pomalu rozjelo.

Jaké spoty děláte nejraději?

Podívejte se na můj showreel a zjistíte, že jsem dělal opravdu všechno… Až na parašutismus. Když se na mě klienti ptají, produkce odpovídá: On dělá všechno, jako Joe Pytka.

Na svém showreelu máte i oddíl nazvaný celebrity…

Tam jsem zařadil právě spoty, ve kterých vystupují slavné osoby. Třeba ve spotu Estée Lauder hraje Elizabeth Hurley modelku, v Toyotě jezdí George Clooney, Tiger Woods jako 21letý odpaluje míčky Titleist…

Kolik spotů ročně točíte?

Teď už méně než dřív, kolem deseti až patnácti za rok. Na konci devadesátých let jsme točili až 28 dní v měsíci a odevzdávali jsme obvykle čtyři spoty za měsíc.

Jaká filmařská technologie vám vyhovuje?

Spoty už se dnes mnohdy netočí na 35mm, ale na iPhone. To je jasný trend. Bál jsem se toho, když to přišlo, ale teď už nová média využíváme velmi aktivně. Malá velikost kamer strašně pomáhá při natáčení - samozřejmě především ve zpravodajství, ale i v hraném filmu nebo reklamě. Když děláme reklamu dokumentárního charakteru, tak si diváci myslí, že jsme točili na foťák. Stejně se všichni dívají na internetu nebo na YouTube a tam je pro ně nižší technická kvalita přijatelná. Reklamy procházejí módními trendy - jeden rok se záběry tónují do zelena, druhý rok se lehce rozostřují… Teď se nacházíme ve velmi přirozené fázi, zejména když srovnáme 80. léta s dneškem - tehdy byl všude kouř, filmy se stylizovaly do podoby sci-fifilmu Blade Runner, dnes je trendem stylizace současnosti. Jsme ovlivňováni japonskou obrazovou kulturou: málo kontrastů, ale polostíny, šedá barva, přední světlo.

A jak jde dneska ve Spojených státech byznys? Je patrný odliv zakázek, nebo se daří získávat nové klienty?

Nejčastěji teď pracujeme pro tzv. repeat clients, kteří už s námi dělali a vědí, co od nás mohou očekávat. Nový byznys dělá jen asi čtvrtinu zakázek. Nedávno mi volal klient, pro kterého jsem točil už před 15 lety.

Kterých svých reklam si nejvíc považujete?

Nejradši jsem, když si spot můžu i napsat. To je případ černobílých reklam na Haggar, kde jde o vnitřní monolog dívky a kluka v restauraci -nikdo nemluví, ale přemýšlejí o tom, jestli si muž má dívku vzít nebo ne. Střídaly se tam dialogy a pauzy, dialogy jsem nakonec použil mimo obraz. Z původně jedné zamýšlené reklamy vzniklo nakonec šest -všichni ti herci byli tak dobří… Volnost jsem dostal i při reklamě na Chambers. Někdy dostanu volnou ruku proto, že si agentura neví rady. Jsem povolán řešit jejich problém. Hyundai mělo nápad, že jejich auto je hozeno na koncertě do publika, a to si ho přehazuje. Všichni říkali, že to je práce pro computer. Já ale navrhl natočit to naživo. A vyšlo to dobře. Je to různé. Někdy je text reklamy „nedotknutelný“, někdy jsem vybízen, ať ho upravím. Mluvil jsem tady s Honzou Krausem, který v reklamách vystupuje jako herec. Texty si zásadně přepisuje, aby mu šly do pusy… a klient či agentura to od něj očekávají.

Vy jste začal hraným filmem a teď děláte klipy a reklamní spoty. Neláká vás se k hranému filmu vrátit?

Pár námětů mám, jeden by byl levný, a přitom i divácký. U těch dalších potřebuji mít silný casting, jinak se s vámi v Hollywoodu nebaví. Můžete si samozřejmě psát, co chcete, kde chcete…

Pokud byste dostal nabídku od agentury nebo klienta na natočení spotu v České republice, vzal byste ji, nebo jste nadobro zakotvil v USA?

Myslím, že ne. Pár nabídek jsem dostal, připravil jsem treatmenty s nápady, ale nakonec si agentura vzala někoho levnějšího z Izraele. To samé je v Rusku nebo Polsku. Celá Evropa je vůbec taková… No. Já si navíc nemohu dovolit pracovat na volné noze, v USA mám vlastní produkci. Takže do tendrů chodím za sebe, ale se svou produkcí. Nabízím i další dva režiséry, na showreelu jsem měl i Formana nebo Passera, nikdy jsem ale pro ně práci nesehnal. Všichni sice vědí, jak jsou dobří režiséři, ale nevyšlo to… Tak to prostě v Americe někdy je.

Petr Nýdrle (56)

V Československu stačil natočit pouze absolventský film Evžen mezi námi (1981), který putoval do trezoru. Veřejně se promítal až v roce 1990. V roce 1982 se Nýdrle usídlil v Los Angeles, kde vlastní reklamní a filmovou produkci. Režíroval například televizní film o hudební legendě Carlosu Santanovi během velkého mexického koncertu. Zejména se však prosadil na reklamním trhu. V reklamě pro Panasonic Nýdrle režíroval kolegu Olivera Stonea, v dalších herečku Charlize Theronovou, modelku Elizabeth Hurley nebo golfistu Tigera Woodse, do reklamy pro Toyotu obsadil George Clooneyho. Hudební videoklipy dělal třeba s Ericem Claptonem či se skupinou Faith Hill. Nýdrleho „hotelový“ film, který představuje hotel Chambers v americkém Minneapolisu, získal v roce 2009 Zlatého lva na mezinárodním festivalu reklam v Cannes v kategorii nezávislých reklamních tvůrců. Reklamy procházejí módními trendy. Jeden rok se tónují do zelena, druhý se lehce rozostřují.

Autor: Aleš Hudský
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!