Chytré sítě, chytré produkty a chytrý zákazník | E15.cz

Chytré sítě, chytré produkty a chytrý zákazník

Chytré sítě, chytré produkty a chytrý zákazník
žárovka
• 

František Vašek

Do chytrých sítí jsou vkládány velké naděje. Investice v řádu miliard korun u odběrných míst v počtu až 4,5 mil. do měřících zařízení, která umí sledovat spotřebu v reálném čase, podobně jako nyní u velkých průmyslových zákazníků, by měly v budoucnu přinést řadu výhod i pro domácnosti a malé firmy. Nejvíce možností přinese spojení chytrého měření a nástrojů pro řízení spotřeb v čase instalované u zákazníků.

V budoucnu by tzv. chytré domácnosti měly mít možnost samy řídit své spotřeby např. v rodinném domě prostřednictvím ovládacího panelu, který bude spínat a vypínat spotřebiče nejen podle instrukcí provozovatele sítě, ale také např. momentálně nejvýhodnější ceny za energii. Evropská unie nařizuje směrnicí 2009/72/EC členským státům do 3. září 2012 provést ekonomické posouzení vhodné varianty zavedení chytrého měření a následně předvídá jeho skutečné zavedení do roku 2020 až u 80 % domácností. Již nyní jsou v ČR pilotní projekty instalací v řádu desítek tisíc měřidel.

Chytře na chytré sítě

Předpokladem pro zavedení chytrého měření je pozitivní výsledek posouzení a nalezení způsobu, jak pokrýt náklady odhadované v ČR na 27 mld. Kč. Podle očekávání EU by mělo zavedení chytrých sítí přinést zejména úspory a racionalizaci spotřeb s cílem snížení emisí skleníkových plynů. Při instalaci chytrého měření u 4,5 mil. odběrných míst by náklady byly zhruba 6 000 Kč na jedno odběrné místo. Při průměrné spotřebě domácností 2,5 MWh/rok a ceně 4–5 Kč/kWh by tak náklady z pohledu zákazníka byly pokryty při úspoře zhruba poloviny spotřeby, což není reálné. Bude tedy potřeba chytré měření zlevnit a nalézt jiný způsob sdílení nákladů se zákazníky.

Pro provozovatele distribučních soustav bude zavedení chytrých sítí znamenat větší přehled o spotřebě zákazníků a možnost operativně sledovat a řídit toky energií. Data o vývoji spotřeb budou moci být následně využita také pro rozhodnutí o výstavbě nových zdrojů a kapacity sítí. Velké centrální zdroje by mohly nahradit menší lokální, budované podle očekávaných potřeb a poptávky. Důležité je, aby všechny tyto nové technologie byly také propojeny a nastaveny tak, aby motivovaly zákazníky správným způsobem. Částečně je možné náklady na energie optimalizovat již dnes přesunutím spotřeb do části dne, kdy platí nízký tarif (NT).

Ze strany distributora je prostřednictvím hromadného dálkového ovládání (HDO) řízena spotřeba elektřiny v čase tzv. nízkého tarifu v délce 8–20 hodin za den umožňující zákazníkům základní optimalizaci podle předem stanovených podmínek. Tato možnost je stále v porovnání s jinými trhy poměrně pokročilá. Moderní spotřebiče s odloženým startem (pračky, myčky, sušičky), efektivní otopné systémy se schopností energii akumulovat nebo časově spínané okruhy v objektech toto umožňují. Ve firmách je možné spotřebu v čase rozložit také zavedením směn, změnou výrobních procesů a jejich automatizací.

Kdo je průměrný zákazník

Pro většinu zákazníků z kategorie domácností a firem mají dodavatelé standardní ceníky s typickými produkty (jednotarif, akumulace, přímotop, tepelné čerpadlo) a cenu rozdělenou na VT a NT, reálně fixovanou na období od 1 měsíce až na 2 roky. Z pohledu nastavení tarifů je také patrné, s jakou mírou využití pásma nízkého tarifu je kalkulováno. V rámci segmentu zákazníků, kterým je daná cena nabídnuta nebo spíše přiřčena na základě podmínek distribuční sazby, se systém podobá přerozdělování. Podle toho, na jak „průměrného“ zákazníka je cena nastavena a jak moc jsou zákazníci v rámci cenového pásma různí, platí jedna část více a druhá méně za svou specifickou spotřebu podle toho, kolik odebere v době platnosti NT. V případě akumulace je to zhruba 30 % spotřeby v rámci 8hodinového pásma NT, při kterém se cena vyrovná jednotarifnímu produktu pro firmy. To také odpovídá průměrnému zákazníkovi podle statistik ERÚ.

Při využití chytrého měření se otevírají mnohem širší možnosti tvorby chytrých tarifů účtovaných podle skutečné doby využití („time-of-use“) nebo skutečného vývoje cen na energetické burze během dne („real time pricing“). Takové tarify lze již dnes nalézt na pokročilejších trzích. V USA je nabízí firmám a dokonce i domácnostem např. dodavatel ComED (skupina Exelon). Součástí chytrého měření je aplikace WattSpot, která sleduje vývoj hodinových cen na daný den a řídí spotřebu energie podle zadaných kritéchytře Zavedením těchto technologií bylo podle společnosti pjm dosaženo 10 % úspor energií a 15–20 % vyhlazení odběrových špiček, tedy i nákladů na kapacitní část tarifu, pokud jim to dodavatel do budoucí ceny promítne. Optimalizace kapacitních nákladů by se mohla týkat také plynu.

Jak cena na burze zahýbe trhem

Je však nutné říci, že tímto způsobem je velká část rizika krátkodobé volatility cen přenesena na zákazníka a nejsou tedy vhodné pro všechny. Cena na burze totiž může náhle poskočit i o 150 Kč/MWh, jako tomu bylo např. v tomto roce na pražské PXE po havárii jaderné elektrárny Fukušima. Zároveň je však spojena s menšími rizikovými přirážkami a tedy i cenou. Pro konzervativní zákazníky je vhodnější zůstat u základní nabídky, svou cenu naopak zafixovat a úspor dosahovat jinde, v první řadě modernizací spotřebičů nebo zateplením, přesto však mohou využít jiného chytrého tarifu.
Na stejném trhu se objevil také tarif, který motivuje zákazníky k vyšší spotřebě slevou za každou další MWh nad předem stanovené úrovně v konkrétní dny. Opět k tomu pomohlo chytré měření, ale efekt na úspory je opačný.

Od chytrého měření se přitom očekává, že bude působit také psychologicky. Na našem trhu je dokonce dostupné zařízení, které si může spotřebitel nainstalovat sám (např. DIY Kyoto Wattson) a zapojit se do soutěže o dosažení úspor s dalšími spotřebiteli v aplikaci podobné sociální síti. Náklady na toto zařízení kolem 2,5 tis. Kč by pak měly být pokryty budoucí úsporou. Kreativita dodavatelů v Británii se dostala dokonce tak daleko, že nabídka největších šesti z nich nyní obsahuje celkem asi 400 různých tarifů. Tato situace podle regulačního úřadu Ofgem vede ovšem také k znepřehlednění konkurence a znemožňuje spotřebitelům nabídky porovnat. Rozhodl se proto zakročit a momentálně připravuje opatření, kterými přinutí dodavatele nabídky zjednodušit a omezit na základní produktovou řadu, která bude povinně zveřejněna. Povinnost zveřejnit ceny pro zákazníky se spotřebou plynu do 630 MWh/rok a zákazníky připojené na sítě nízkého napětí je zakotvena i v českém energetickém zákoně.

Ofgem současně dodavatele kritizuje za rostoucí marže navzdory konkurenčnímu boji. Lze polemizovat, jestli jsou na vině právě nové tipy tarifů. Je to možná spíše omezená schopnost zákazníka nejlepší nabídku u dodavatelů aktivně poptat. Na druhou stranu, unifikace nabídek by také nepřinesla mnoho dobrého, protože pak by i dodavatelé mohli zcela jednoduše své ceny nastavit vůči sobě navzájem a společně tak udržovat cenovou úroveň výše, čehož se obává Ofgem. Také z tohoto pohledu je určitě různorodá nabídka prospěšná a přehnaná transparentnost kontraproduktivní.

Chybí chytří poradci

Pokud by ceny byly stlačeny těsně nad nákladovou úroveň, nebyly by investice do inovací nebo nové služby, o kterých je také tento text. Problémem je, že u nás chybí zákaznické asociace nebo skutečně odborní poradci, kteří by i menším zákazníkům podstatu cenotvorby jednoduše vysvětlili a doporučili správnou vyjednávací strategii, případně je zastoupili. Podobná situace není jen v oblasti utilit, ale také telco a v dalších síťových odvětvích. Přitom zákazníci, pro které platí ceníkové ceny, spotřebují přes 45 procent energií a z hlediska počtu tvoří drtivou většinu trhu.

Jak klienty uspokojit jinak než slevovou poukázkou

Zatím se podobné služby soustředí spíše na větší zákazníky. Těm menším nezbývá než použít cenový kalkulátor na webu, který však nemusí umět porovnat všechny parametry nabídky. Zároveň není pravda, že by celkové náklady na spotřebovanou energii byly u velkých dodavatelů vždy vyšší než u těch alternativních. Kromě toho je potřeby zákazníků možné naplnit i jinak než slevou, např. odbornou pomocí s výběrem zařízení, zprostředkováním financování nebo konzultací v oblasti zvyšování efektivity a dosahování úspor třeba i v jiných oblastech, než je energie.

Této příležitosti jsem se rozhodl využít a nabídnout ve spojení s dalšími odborníky pomoc veřejné správě, která bude do budoucna konfrontována s požadavky směrnice 2010/31/EU (EPBD2), podle které by do roku 2019 měly veřejné budovy dosahovat nízkoenergetického standardu. Spolupráce energetických firem a dodavatelů technologií bude jistě velkým přínosem při naplňování tohoto cíle. Bez otevřeného dialogu a skutečného zájmu o zákazníky všech velikostí by současná orientace pouze na cenu mohla vést i ke vzniku dodavatelů, jako je např. Ebico nebo Cooperativeenergy.coop (opět v Británii), jejichž akcionáři jsou sami zákazníci, kteří kontrolují jejich hospodaření a ovlivňují tak ceny, za které pak sami energii odebírají.

Jak by takový dodavatel obstál v případě negativního vývoje cen na burze a co jiného kromě levné energie jim umí nabídnout, je otázka jiná. Do budoucna bude mít výrazně větší šance dodavatel, který bude mít přístup k datům z chytrého měření, což je s ohledem na oddělení distribuce od obchodu možné jen od vlastních zákazníků, a bude je umět využít spolu s informacemi získanými z jednání se zákazníkem pro nastavení nabídky podle jeho potřeb.

Autor je jednatelem společnosti ConPro

Autor: František Vašek
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!