IBM, AMI a klesající inzerce | E15.cz

IBM, AMI a klesající inzerce

IBM, AMI a klesající inzerce
Miroslav Honsů
• 

Miroslav Honsů

Vzpomínáte, kdy jste naposledy drželi v ruce floppy disk?

Já ano - měl jsem na něm nahranou diplomovou práci. Kvůli tisku jsem musel za kamarádem Rahmanem (studoval klínopis) a měl doma počítač bez harddisku. Což nevadilo, protože operační systém i další software se vešel na další „flopynu“. Zasunuli jsme pěkně každý tu svou do příslušné mechaniky a tisklo se.

Ne, nejsem staromilec a jsem rád, že mám v kapse USB klíčenku, v tašce harddisk a na stole rychlý počítač. Jen s jistým patosem vzpomínám na jeden z vynálezů od IBM, která se v létě dožila rovné stovky. V partě technologických firem pozoruhodný věk.

A jdeme na další výročí. Deset let trvala spolupráce AMI Communications s Telefónikou - a najednou zvonec a konec. Deset let v public relations v Česku, to je pomalu jako ta stovka, kterou oslavila IBM. AMI je tady největší PR agenturou a Telefónica taky není žádný drobeček. A to, že o „rozvod“ požádala agentura a ne klient, opravdu není obvyklé. Na druhou stranu zase ne tolik, abych se ztotožnil s názorem kolegy Köppla, který v této kauze mluví o dětinskosti, poškození oboru a praní špinavého prádla na veřejnosti. Spíše mě v této souvislosti napadá: „Co je proboha komu do toho?“ V minulosti jsem si dovolil dát několika svým zaměstnavatelům výpověď - a o dětinskosti, poškození oboru ani špinavém prádle nikdo nemluvil.

Docela v tom musím dát za pravdu Janu Václavu Čepovi, majiteli Tiscali Media, se kterým jsem si příjemně popovídal ve starém domě na Václavském náměstí (ne, není to ten, co se má bourat). Jeho postoj je zhruba následující: jestliže dnes někdo dává práci desítkám lidí a přispívá jim tím významně na živobytí, náleží mu respekt. Asi jsem naivní, ale přinejmenším v tomto bodě AMI fandím. Nehledě na to, že na poměry v public relations je podle mne celá „kauza“ překvapivě přehledná.

Ale dost technologí a PR, jdeme do tisku. Že to mají tištěná média spočítané, se hlásá už několik let. A nejnovější čísla proinzerovaných peněz hovoří jasně: v pololetí se vydavatelé oproti stejnému období loňského roku (leden-červen) museli spokojit s příjmy za inzerci o 1,1 miliardy Kč nižšími. Není to nic nového - inzertní sešup trvá už několik let a zřejmě se hned tak nezastaví. Pokud vezmeme za bernou minci, že se letošní propad o 12 procent udrží, máme do deseti let po novinách (a časopisech).

Jak z toho ven? Vydavatelé po sobě vzájemně pokukují, případ Hachette Filipacchi 2000 budiž vodítkem. Další obranou jsou nové projekty. Zkušenost velí v krizi diverzifikovat a inovovat. Petr Šimůnek, který dezertoval nejprve z Hospodářských novin a pak i z celé Economie, rozjíždí českou mutaci měsíčníku Forbes. Mirka Vopavová startuje Kondici.

Ani v jednom případě nejde o díru, neřku-li skulinu na trhu. Spíše je to signál, že tiskový trh se nevzdává bez boje. A to ani pod tlakem tabletů a čteček. V tomto směru musím opět souhlasit s Janem Václavem Čepem, že člověk je tvor haptický a chuť dotýkat se určitých věcí hned tak nezmizí.

Autor: Miroslav Honsů
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!