Knedlíkový superhrdina | E15.cz

Knedlíkový superhrdina

Knedlíkový superhrdina
Zdeněk Strnad
• 

Zdeněk Strnad

Okolo SuperVáclava už toho bylo namluveno až dost. Dokonce víc, než si tato aktivita zaslouží – ačkoli úplně špatná není.

Díky mediálnímu povyku (což je jediná věc, která se SuperVáclavovi opravdu povedla) ví dnes každý, co obtloustlá parodie na komiksového hrdinu (ach, jak české…) znamená a znamenala. Tenhle hrdina trestal nepravosti v hlavním městě – pejskaři, který neuklidil po svém miláčkovi voňavou památku, rozmazal lejno po zádech, mladíka močícího na veřejnosti vystrašil bouchacími kuličkami, v rámci angažované společenské kritiky vysypal hnůj před hlavní centrálu VZP (všímáte si té fascinace fekáliemi?). Hojně sledovaná virální videa doprovázel poměrně slušně čtený blog a webová stránka. Veřejnost jej nejdříve považovala za šílence, poté za hrdinu – ze kterého se nakonec vyklubala reklama na registrátora domén. SuperVáclav propaguje SuperStránku. Paráda. Akce skončena, poplácáme se po ramenou a jedeme dál – zase můžeme močit na Náplavce a s pejsky do parku bez pytlíků.

Nastrčený hrdina naší doby

Pokud bylo cílem vzbuzení zájmu veřejnosti, byla kampaň nadmíru úspěšná. Sledovanost videí na YouTube se pohybuje ve statisících – to je úctyhodné číslo a sluší se před ním smeknout virtuální klobouk. Kampaň byla postavena na klasickém modelu: zaujmout veřejnost a aktivně ji zapojit do diskusí, což se povedlo beze zbytku – i když už od počátku, kdy ještě nikoho ani nenapadlo, že náš sádelnatý hrdina může být něco jiného než „tvůj kámoš, co trestá nepravosti“, byl mnoha lidem z duše protivný. Ale to je jedině správně, kontroverze do veřejného prostoru patří.

Pozvánku do svého pořadu mu zaslal dokonce i Jan Kraus, který ji ovšem vzápětí zrušil – když už začalo být jasné, že hrdina naší doby je jen nastrčená figurka. Z toho logicky vyplývá i druhý pohled: dokážu si představit, že s touto kampaní se můžou Loosers (stvořitelé SuperVáclava) velmi dobře zviditelnit, zaujmout porotu na leckterém kreativním festivalu a potvrdit svoji pověst dobrého realizátora virálních kampaní. Jejich minulý počin, kdy nechali dvojníka Leoše Mareše stírat lejno z kliky svého auta a dvojníka Sámera Issy konzumovat hamburger s pěkně zahuštěnou slinou uvnitř, se odehrával podle navlas stejného modelu. Autor tohoto článku jen doufá, že si nebudou chtít v dalších kampaních vyzkoušet i ostatní tělesné tekutiny.

Pro blaho lidu a firmy

Pro zadavatele je ale dopad kampaně poněkud sporný. Propojení na cílový produkt je velmi nezřetelné a kontroverzní podstata kampaně spolehlivě rozbije i zbytky analogie SuperVáclav–SuperStránka. Vzpomínáte na reklamu na Centrum.cz „A pohlídáte mi Bobíka“? Tam bylo také od námětu komunikace k produktu hodně daleko. Nevím, jestli se díky SuperVáclavovi nějak výrazně zvedly prodeje, nicméně veřejnost se právem cítí podvedena a zklamána. SuperVáclav na svém webu říká: „Na jednu stranu mě spousta z vás chválí a vyjadřuje mi podporu, na druhou ale je taky spousta hlasů, že jsem jenom hlupák, co se chce zviditelnit, ale nic vlastně neřeší. Chci hlavně zviditelnit tu bezohlednost, co je všude kolem nás.“

Nějaké obecné blaho a bezohlednost ostatních vůči svému okolí jsou ovšem SuperVáclavovi naprosto ukradené, jeho cílem je zviditelnění agentury Loosers a firmy Active 24. Lidé jsou citliví na to, když je někdo vodí za nos víc, než se oni sami chtějí nechat. SuperVáclav ubalil všem těm, kteří naivně uvěřili jeho čestným úmyslům, pořádnou (a smradlavou) ránu přímo na spodní čelist. Obávám se, že skepticismus laické veřejnosti vůči jakékoli komerční komunikaci posunul SuperVáclav zase o kousek dál. <

Autor je redaktorem Rádia Česko a spolupracovníkem redakce

Autor: Zdeněk Strnad
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!