Krize rozhlasového trhu | E15.cz

Krize rozhlasového trhu

Krize rozhlasového trhu
Krize rozhlasového trhu
• 

Jakub Bouček

Elektronická média jsou zdánlivě jediným segmentem trhu, kterému se vyhnuly problémy spojené s ekonomickou krizí. Startují nové televizní stanice, rozhlasový trh sbírá jednu frekvenci za druhou a stanice rozšiřují pokrytí. Jenže právě rozhlasový trh v současnosti rozhodně nemá na růžích ustláno.

Stabilita je v případě rádií často pouhým zdáním, za kterým je u některých mediálních skupin schována velká nejistota. Ta má kořeny už v minulém desetiletí a mohla by vyústit až ve vlnu prodejů či krachů. Stačil by k ní jediný malý impulz.

Líp už bylo

Minulých deset až patnáct let bychom mohli označit za zlatou éru elektronických médií v České republice. Rozhlasovému trhu vévodil fenomén vzniku mediálních skupin, které často překotně investovaly do nákupu malých stanic a posilovaly své podíly na trhu. Ekonomické výsledky byly relativně stabilní bez ohledu na jakékoli snahy o konkurenční boj. Léta růstu „za každou cenu“ si ale dnes začínají vybírat svou daň.

Trh se tehdy změnil doslova v průběhu několika let. Téměř úplně zmizely lokální a regionální rozhlasové stanice, z multiregionálních se prakticky staly (alespoň co do pokrytí) stanice celoplošné. Poslechovost jednotlivých stanic, tedy jednotlivých součástí sítí, kvůli tomu sice zaznamenala výrazný pokles, ale v celkovém součtu šlo pro mediální skupiny o nárůst. Ovšem za cenu jejich velkých investic – odkupovaly podíly původních vysílatelů a vydávaly částky za propagaci na nově pokrytých územích. Krom toho se stále odvážnější mediální skupiny začínaly vydávat i na půdu internetu, pro ně sice neznámou, velmi nejistou, ale zároveň velmi lákavou. Uvědomme si, že šlo o dobu .com boomu.

Bezradní profíci

Výsledkem tohoto rychlého růstu byla určitá finanční nestabilita, větší či menší, ovšem vždy kombinovaná s pocitem, že je třeba udržet podíl na trhu za každou cenu, respektive, že je potřeba podíl neustále navyšovat. I proto začaly vznikat nesmyslné rozhlasové projekty, které jednotlivé skupiny víc než cokoli jiného finančně vyčerpávaly.

Explicitním příkladem je třeba akvizice Rádia Bonton skupinou Lagardere Active ČR. Šlo o první výraznější pokus této skupiny o expanzi od doby, kdy se jí podařilo dostatečně rozšířit a z hlediska pokrytí signálu stabilizovat původně regionální Evropu 2. Právě nákup Bontonu ale ukázal, že se i velký rozhlasový hráč může seknout, a to pořádně. V Lagardere si s Bontonem dlouhodobě nevěděli rady a nevalné výsledky poslechovosti nakonec nedávno vyústily v přeformátování stanice. Posluchači, kteří původně hledali na Bontonu lehkou taneční a popovou muziku a kteří byli následně přesvědčeni masivní kampaní, že Bonton je synonymem pro pop rock, teď na stejných frekvencích najdou stanici hrající „hezky česky“. Téměř ani netřeba dodávat, že každé přeformátování stanice provázela výrazná kampaň a pochopitelně i odliv původních posluchačů.

Případ Rádia Bonton by nejspíš nebyl tak zajímavý, kdyby nešlo o mediální skupinu Lagardere. Ta byla dlouhodobě vnímána na rozhlasovém trhu jako symbol úspěchu a Bonton ukázal, jak je úspěch velmi relativním pojmem.
Druhým příkladem nejistoty v Lagardere je Info rádio, které se z projektu informační stanice pro Prahu přerodilo v mírnou hudební alternativu a nakonec na jeho frekvencích vysílá původně internetové a kabelové Dance rádio. Před pár lety by nikdo nečekal tak jasné přiznání, že si právě v Lagardere nevědí s vlastní frekvencí rady.

Do ještě horší situace se ale dostala třeba skupina Media Bohemia. Ta je typickým příkladem síťové mediální skupiny, která vybudovala své portfolio právě nákupem malých vysílatelů. Start Media Bohemia byl raketový a stanice integrované do jejích rozhlasových sítí přibývaly téměř každým dnem, a sílily i její aktivity na internetu. Jenže raketový růst za pomoci výrazných investic s sebou vždy nese nemalý podíl sázky na štěstí. Media Bohemia se kvůli této expanzi dostala do situace, kdy bylo možné růst zabezpečit právě pouze další expanzí a výraznému propadu se dalo zabránit jen udržením podílu na trhu. Dnes je Media Bohemia ve stadiu očekávání. Může se udržet, ale stejně snadno i přehoupnout přes okraj do propasti.

BBC balí kufry?

Nádherným, i když trochu děsivým příkladem jazýčku na vahách je dnes situace, kterou vyvolává možný, ba dokonce velmi reálný odchod BBC z České republiky. Tato stanice dnes vysílá prostřednictvím frekvenční sítě, která zahrnuje celkem dvanáct kmitočtů. Všechny pokrývají velká a střední města. Jde zkrátka o síť, po které touží nejeden broadcaster, ale kterou si v současné situaci jen málokdo může dovolit – provoz takové sítě plus náklady na start nové stanice by totiž byly nemalou investicí. Jenže kdyby BBC z trhu odešlo, potom by si žádný z broadcasterů – v rámci politiky udržení podílu na trhu – nedovolil do licenčního řízení se nezapojit.

Odchod BBC z tuzemského trhu je navíc velmi pravděpodobný – po omezení aktivit totiž v ČR vysílá pouze díky spolupráci s Českým rozhlasem. Fakt, že z části přebírá vysílání veřejnoprávního Rádia Česko, mu umožňuje naplnit licenční podmínku o podílu mluveného slova v českém jazyce a Český rozhlas zároveň platí část provozu vysílačů. Jenže od doby, kdy spolu BBC a ČRo tuto spolupráci uzavřely, se mnohé změnilo. Mimo jiné i zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, který nyní obsahuje malý, ale velmi důležitý odstavec. Ten říká, že soukromý vysílatel (a tím BBC v České republice je) nesmí přebírat vysílání od vysílatele ze zákona, kterým je v tomto případě Český rozhlas. A je vymalováno.

Vývoj, který můžeme očekávat, je jednoduchý a prostý. BBC nejspíš opustí tuzemský trh, změna zákona o Českém rozhlase, která by dotyčnou kmitočtovou síť přiřkla právě veřejnoprávnímu médiu, se nejspíš nepodaří, protože legislativní proces je většinou na dlouhé lokte, a tak bude na frekvenční síť vyhlášeno licenční řízení.

Paranoia trhu

Svou roli v nestabilitě celého rozhlasového trhu ale hraje i několik dalších faktorů. Tím zásadním je veliká nervozita, se kterou v poslední době přistupují broadcasteři k téměř jakémukoli pohybu na trhu. Může za ni jeden jediný projekt. Konkrétně jde o dnes už legendární projekt Radia Dálnice, jehož frekvenční síť sahala téměř od Aše k Ostravě a byla založena na tolika malých vysílačích, že by řidič s sebou musel mít ještě ladiče. Celá síť tak budila dojem (a možná nikoli neoprávněně), že jejím cílem je spíš narušit signál stanic, které vysílají na kmitočtech blízkých Radiu Dálnice.

Od té doby se broadcasteři dívají na jakoukoli novou zkoordinovanou frekvenci jako na možné ohrožení, a i když se jim nelze divit, v licenčních řízeních potom vzniká mírně paranoidní nával, i když o dotyčnou frekvenci většina žadatelů opravdový zájem nemá.

Podobná situace už na trhu jednou byla. V první polovině minulého desetiletí také platilo pravidlo, že všichni žádají pro jistotu o všechno – právě tak například vzniklo už zmíněné Info rádio, dnes Dance rádio. U této pražské minifrekvence se ani po letech nemohu zbavit dojmu, že její přiklepnutí Lagardere bylo jakousi osobní, mírně škodolibou pomstou radních Michelu Fleischmanovi. Inu, povedla se.

Současná situace řady rozhlasových skupin ale moc úsměvná není. Jeden bývalý kolega, který od jedné takové mediální skupiny nedávno odešel, prorokoval, že ji do dvou let čeká nevyhnutelný krach. Špatná manažerská rozhodnutí, neschopnost řešit finanční politiku, nesmyslné zakázky… Tragické na tom ale je, že takových mediálních skupin znám osobně víc. Otázkou tedy je, která půjde první.

Autor je majitelem audiovizuální společnosti Campus Media.

Autor: Jakub Bouček
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!