Prezident show aneb Když jsou volby hitem televizní zábavy | E15.cz

Prezident show aneb Když jsou volby hitem televizní zábavy

Prezident show aneb Když jsou volby hitem televizní zábavy
Superdebata v ČT
• 
ZDROJ: Petr Metra (Česká televize)
22. února 2013 • 08:30
Oběma protivníkům se ve tváři i v postoji těla zřetelně zračila únava. Během kampaně, která je měla vynést do křesla hlavy státu, již odpověděli několikrát na všechny myslitelné otázky a vtipů už jim také moc nezbývalo.

Závěrečné televizní debaty před rozhodnutím, kdo z nich se stane prvním přímo zvoleným českým prezidentem, připomínaly více než co jiného slavný film Koně se přece střílejí – nekonečný taneční maraton, ve kterém zvítězí ten, kdo se udrží déle na nohou. Show, jakou mají diváci rádi.

Jen mezi prvním a druhým kolem čekalo na Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga celkem sedm živých debat – dvě v České televizi, po jedné na Nově a Primě a k tomu ještě dvě v Českém rozhlasu a jedna na iDnes.cz. To už navíc měli za sebou debaty před kolem prvním. Barack Obama to měl z tohoto pohledu před pár měsíci lehčí – proti republikánovi Mittu Romneymu ho čekaly televizní debaty pouze tři.

Cesta na Hrdad na NověCesta na Hrdad na NověAutor: TV Nova

Je tu však jeden dost podstatný rozdíl – americký prezident stojí v čele vládní administrativy, a proto debata uchazečů o tento post může přinést pro voliče odpovědi na klíčové otázky týkající se jejich budoucnosti, třeba co chtějí kandidáti udělat pro snížení ceny benzínu nebo jak to zamýšlí se zdravotní péčí. Český prezident má z tohoto pohledu pravomoce mizivé. Jeho zahraniční cesty nejsou pro občanstvo zrovna tématem k diskusím (pokud tedy na nich zrovna nekrade pera), a jestli jmenuje ústavním soudcem či do bankovní rady toho či onoho, je naprosté většině voličů úplně fuk.

Na co se tedy chudák moderátor při takové spoustě diskusí má pořád ptát, aby to pro voliče mělo nějaký význam? Jestli bude dobře reprezentovat v cizině, umí správně držet vidličku a nůž, a ta zpropadená pera krást nebude? S amnestií a milostmi moc dlouho moderátor nevystačí – a to jsou v podstatě jediné prezidentské pravomoci, které zajímají širokou veřejnost.

A vy pera kradete?

Samozřejmě, může se zaměřit na osobní vlastnosti kandidátů, aby zjistil, jestli jsou pro voliče správnými reprezentanty jich samých i státu. Morální profil uchazečů o veřejné funkce občany zajímá, byť – jak ukazuje zkušenost z nejrůznějších voleb – se stejně alespoň ti čeští zjištěními nakonec neřídí.

Jenže jak už si všiml Neil Postman v polovině osmdesátých let ve své klasické knize o televizní zábavě Ubavit se k smrti (česky 1999), politik se v televizi ukazuje ne jako obraz sebe sama, ale jako obraz publika. Nepředvádí v televizi sebe, ale svou „image“. Televize tak voličům pravdu o politikovi spíše zakrývá, než odhaluje.

Výsledek pak ukázaly poslední kandidátské debaty na každé ze tří velkých českých televizí. Otázky a odpovědi nebyly tím důležitým, ač to třeba ředitel ČT Petr Dvořák tvrdil. Jako šéfovi veřejnoprávního média mu koneckonců ani nic jiného nezbylo. Jenže i České televizi bylo jasné, že přes prázdné floskule o veřejnoprávní službě je to, co se po ní opravdu chce, pořádná show. Na tom ovšem není nic špatného – i kandidáti dobře věděli, že důležitější je to, jak budou působit, než to, co řeknou. Přímá prezidentská volba jen dotvrdila, že politika se stala součástí showbyznysu.

Zeman a Schwarzenberg na Primě - otěže nezvládal Jan PunčochářZeman a Schwarzenberg na Primě - otěže nezvládal Jan PunčochářAutor: archiv FTV Prima

Pro úspěch podobné politické reality show není potřeba moc – v podstatě stačí kvalitní vtipný moderátor a dva zajímaví „soutěžící“. K tomu je možné přidat volitelné ingredience, podobné jako pro X Factor či SuperStar – publikum, pár mediálních celebritek, předtočené vsuvky, vložený znalostní kvíz, hru na pravdu atd. V různých kombinacích to tak Prima, Nova i Česká televize také udělaly.

Když nejsou lidi

TV Prima se jediná přihlásila k tomu, že jejím cílem byla především zábavná show. Místa v hledišti připomínajícím arénu obsadili rovným dílem fanoušci obou kandidátů zajištění přímo jejich štáby. To mělo zajistit atmosféru a zároveň rovnost podmínek, což se podařilo jen zčásti – atmosféra byla bouřlivá, zároveň se ale bojovalo o to, kdo překřičí toho druhého. Široká pohovka, na které seděli kandidáti, se naopak ukázala jako nejvhodnější řešení ze všech televizí. Oba kandidáti dostali v tomto ohledu zcela rovné podmínky, přitom nemuseli zuby nehty předvádět, že se ještě udrží na nohou.

Bohužel Prima ve svém záměru zvolila kompromis – zábavný formát svěřila zpravodajství. A to svou úlohu zrovna nezvládlo. Natočené vsuvky vypadaly spíš jako gymnaziální školní cvičení, poněkud zvláštní a dosti na jednu stranu vychýlený byl výběr osobností, které v předtočených záběrech vyjadřovaly podporu oběma kandidátům. V podání Primy byly pro jednoho kandidáta rozhodně osobnosti s „větší váhou“, pohříchu pro toho kandidáta, který jinak právě od veřejně známých osobností měl podpory znatelně méně.

Samostatnou kapitolou byl zoufale průměrný moderátor Jan Punčochář. Zřejmě nejšedivější průvodce v historii nedělní primácké politické debaty Partie pro podobný formát prostě nemá charisma. Navíc Miloš Zeman je oříšek pro jakéhokoli moderátora a na jeho zvládnutí je potřeba první liga, nikoli krajský přebor.

V první části, která probíhala v uvolněnější atmosféře, dokázal Punčochář ještě situaci zvládat i čelit známým Zemanovým pokusům převzít moderování do svých rukou. V okamžiku, kdy bývalý premiér a zkušený matador podobných diskusí najednou tón vyhrotil, moderátor ztratil noty a jako by jen čekal na konec.

Serióznost pro milovníky bulváru

TV Nova poněkud překvapila. Televize, která se zabývá především zábavou a jako jediná nevysílá pravidelné politické diskuse, šla proti své přirozenosti – akcentovala namísto zábavy právě to, co jinak nedělá. Moderování svěřila zřejmě jediné osobě, která je ještě na této televizi podobného pořadu schopna, zkušené novinářce a moderátorce Markétě Fialové.

Cesta na Hrad na NověCesta na Hrad na NověAutor: TV Nova

Ta sice odvedla profesionální výkon, bohužel pro ni zbytek příliš profesionální nebyl. Na první pohled levně spíchnuté studio, nedomyšlené sezení pro kandidáty, které v důsledku vytvořilo rozdílné podmínky pro vnímání kandidátů diváky, technické chyby, hloupé vsuvky, dvě trojice „celebrit“ podporující každá jednoho kandidáta, jejichž zapojení ale bylo spíš násilné a rozpačité než funkčí. Fialová bojovala statečně, v závěru však už byla únava patrná nejen na kandidátech, ale i na ní.

Strach slona v porcelánu

Večer před otevřením volebních místností bylo vše promleto aspoň stokrát a únava už padala na všechny. V této situaci čekala na moderátora Václava Moravce nelehká úloha ještě jednou se pokusit nějaký ohýnek rozfoukat. Dlužno říci, že přes různou kritiku, která se na Českou televizi i na Moravce z některých stran (jako již tradičně) snesla, se přes některé výhrady s prezidentskými debatami vyrovnali se ctí.

Veřejnoprávní televize si rovněž pomohla stovkami diváků v hledišti a přizvanými známými osobnostmi v roli podporovatelů obou kandidátů. Ze všech televizí nejvíc dbala na to, aby ani náznakem nemohla být obviněna, že nadržuje jednomu či druhému kandidátovi. Velice silný tlak, kterému jsou především veřejnoprávní média vystavena v otázce takzvané vyváženosti, však v důsledku vede k alibismu, který skutečnou vyváženost nakonec poškodí. Česká televize si dala maximální pozor, aby ji žádná mediální rada nemohla kritizovat. To, že vše nebylo optimální, je důsledek právě toho.

Kulhající americký model

Podívejme se na srovnání s druhou televizní debatou Obama–Romney, která používala podobné prvky jako Prezidentské finále v ČT. V obou případech bylo debatě přítomno publikum. V obou případech je moderující vyzval, aby se zdrželo jakýchkoli hlasitých projevů. V obou případech kladly otázky přinejmenším v části pořadu místo moderátora předem určené osoby z publika. Přesto byl výsledek diametrálně jiný.

V americké debatě se publikum opravdu zdrželo vyjadřování sympatií, v české se tomu moderátor snažil zabránit marně. Na rozdíl od pečlivého výběru publika z nerozhodnutých voličů Gallupovým ústavem v americké debatě, v českých podmínkách se vstupenky na debatu rozdávaly přes internet podle pravidla „kdo dřív přijde“. Jen naivka mohl předpokládat, že si co nejvíce míst nepokusí organizovaně obsadit příznivci kandidátů.

V důsledku pak mohl Václavu Moravcovi sedět přímo za ramenem (a tedy často v záběru) divák, který vizáží přitahoval pozornost a u kterého bylo zároveň zřejmé, že už předem má svého kandidáta vybraného – dával to jasně najevo. Takže sice takto nebyly úplně rovné podmínky pro obě strany, ale ČT si svůj postoj bez potíží obhájí. Kdyby se pokusila diváky vybrat sama, téměř jistě by byla podrobena kritice, že některou ze stran při výběru znevýhodnila.

Superdebata: Moravcovo královstvíSuperdebata: Moravcovo královstvíAutor: Petr Metra (Česká televize)

Otázky „z publika“: V americké debatě kladli otázky sami nerozhodnutí voliči a kandidáti na ně měli odpovídat. Tyto otázky však byly předem prodiskutovány společně s organizátory debaty, a ti je i pomohli formulovat. Moderátorka pak hlídala, zda kandidáti opravdu odpověděli, a kladla doplňující otázky. Při odpovědích kandidátů pak byla pro lepší orientaci televizních diváků na obrazovku promítána základní fakta diskutované problematiky. I tak tedy mohl divák kontrolovat, zda si kandidát nevymýšlí.

Česká televize, opět ve viditelné snaze zůstat zcela neutrální, přišla se systémem, kdy otázky kladly „celebrity“ podporující protikandidáta. Na nich pak i bylo, aby si případnou doplňující otázkou vynutily odpověď. Ve výsledku pak spíše než otázky přišly emotivní výpady na obě strany, což jenom podtrhlo už předeslané – důležité nebyly otázky a odpovědi, ale show.

Co televize dokázala

Asi ještě dlouho se povedou diskuse, zda volby rozhodla otázka na Benešovy dekrety, kterou položil Karlu Schwarzenbergovi Václav Moravec v první diskusi na ČT před druhým kolem voleb. Miloš Zeman tím získal téma, které pak vytahoval po zbytek kampaně, přesto se zdá, že tady se vliv televize přeceňuje. Už průzkum prováděný před tímto diskutovaným okamžikem totiž ukázal stejný poměr sil, jaký pak přinesla samotná volba. Kauza „dekrety“ tedy nejspíš vzala Schwarzenbergovi šanci ještě něco s poměrem sil dělat, ale tento poměr nezpůsobila.

Výraznějším zásahem do šancí kandidátů tak byla jen vystoupení Jana Fischera před prvním kolem, která původního favorita zbavila šance na úspěch. Ukázalo se totiž naplno, že Fischerovi chybí to v danou chvíli nejdůležitější – schopnost zaujmout, schopnost být součástí show. Jediné, co tedy televizní debaty dokázaly ve směru k prezidentské volbě, bylo hlasy ubrat, nikoli přidat.

Dokázaly ale ještě něco, přesně to, co televizní zábava dokázat má – přitáhly spoustu diváků. Tři poslední debaty, které jsme rozebírali, přinesly Primě 900 000 diváků, Nově jeden a půl milionu diváků, České televizi, která debaty vysílala na dvou kanálech souběžně, dohromady ještě o sto tisíc diváků více. Vavřín zatím vůbec nejúspěšnějšího pořadu letošního roku pak přinesla veřejnoprávní televizi Superdebata vysílaná před prvním kolem.

Třicet kandidátských vteřin

ANKETA:

logo ČTlogo ČTAutor:

1. Jak velký štáb připravoval debatu obsahově?

Za obsahovou stránkou prezidentských debat stojí redakce zpravodajství České televize v čele s ředitelem Zdeňkem Šámalem a šéfredaktorem Petrem Mrzenou. Podrobnější scénář a témata jednotlivých debat připravoval tříčlenný tým pořadu Otázky Václava Moravce – tj. Václav Moravec a dva dramaturgové.

2. Jaká byla filozofie výběru otázek?

Základním tématem a stavebním kamenem debat byly kompetence dané prezidentovi Ústavou ČR. V první debatě jsme využili nejčastějších dotazů diváků, které se vztahovaly k těmto kompetencím nebo k některým zásadním postojům obou kandidátů. Důležitou oblastí bylo i postavení a působení přímo voleného prezidenta vůči dalším základním mocím, tj. výkonné, soudní a zákonodárné. Ústředním tématem duelů před druhým kolem voleb byl étos prezidentského úřadu, zhodnocení dosavadní kampaně a první kroky po eventuálním zvolení. V obou závěrečných duelech kladli kandidátům otázky také přímo voliči. V prvním duelu to byli mladí lidé prostřednictvím videokanálu České televize na YouTube, v druhém kandidáti zodpovídali dotazy podporovatelů protivníka.

3. Inspirovali jste se při přípravě zahraničními vzory?

Obsahově jsme se neinspirovali nijak a ani formální inspirace nebyla nijak výrazná. Šlo spíše o dílčí prvky, jako byla například časomíra, která při debatách měřila čas oběma kandidátům, nebo vizuální upoutávka. V její podobě jsme se inspirovali volební grafikou veřejnoprávní BBC. Grafické zpracování s využitím 3D skenu Langweilova modelu Prahy vyjadřovalo důležitost události a rozsah prostoru, který tématu ve vysílání volby prezidenta věnuje.

4. Jak jste zajišťovali rovnoprávné postavení obou kandidátů v debatě?

Podmínky byli pro oba kandidáty vždy rovnocenné. Volební štáby byly předem seznámeny jak s dramaturgií, formálním ztvárněním, tak s tematickými okruhy. Stejné šance oslovit voliče kandidátům zajišťovala i časomíra, která měřila čas jejich promluv.

5. Jak jste zajišťovali publikum?

Všechny tři velké prezidentské debaty – Prezidentská superdebata a dva prezidentské duely – se konaly za účasti diváků, kteří se nejrychleji přihlásili na webu České televize a svou účast ještě potvrdili při telefonickém rozhovoru s pracovníky České televize. Přihlašovací formulář na všechny tři debaty zprovoznila Česká televize 10. prosince 2012. Největší zájem měli lidé o Superdebatu v Kongresovém sále v Praze, na kterou se mohlo přihlásit až tisíc diváků. Kapacita sálu v Kongresovém centru byla naplněna již 4. ledna. Přihlašování na oba duely před druhým kolem voleb s kapacitou 450 diváckých míst jsme uzavřeli o několik dní později.

6. Splnila sledovanost vaše očekávání?

Pořady České televize hodnotíme jak podle sledovanosti, tak zpětné vazby diváků na obsah. Předvolební i volební vysílání České televize byla v obou ohledech úspěšná. Jen připomínám, že předvolební vysílání trvalo bezmála tři měsíce a prezidentské kandidáty jsme představili v desítkách zpravodajských a publicistických pořadů. Podle našich očekávání byly divácky nejúspěšnější prezidentské debaty a obě sobotní volební studia. Pořadem s absolutně nejvyšším podílem na sledovanosti se stala Prezidentská superdebata před prvním kolem volby. Alespoň tříminutovou kontinuální sledovanost měla u 2 811 000 dospělých diváků a stala se nejsledovanějším pořadem České televize od začátku roku. Nadprůměrných výsledků dosáhla u diváků také z hlediska spokojenosti. Na škále od jedné do deseti (přičemž nejlepší je deset) ji diváci hodnotili 8,7 bodu. Stejnou známkou ohodnotili diváci v průzkumu první sobotní volební studio. Druhé volební studio v den ukončení druhého kola prezidentské volby a večerní rozhovor s vítězem zajistily zpravodajské ČT24 rekord ve sledovanosti a vynesly jí ten den na pozici nejsledovanější televize. Velkou odezvu diváků zaznamenala ČT také na webu a sociálních sítích. Videa s předvolebními speciály pořadů ČT zaregistrovala na iVysílání.cz
více než 1,05 milionu spuštění. Počet návštěv ČT24.cz dosáhl při obou volebních sobotách trojnásobku dlouhodobě obvyklého počtu.

Prezidentské Finále na České televizi

logo Novalogo NovaAutor:

1. Jak velký štáb připravoval debatu obsahově?

Je to komplexní práce celého týmu zpravodajství.

2. Jaká byla filozofie výběru otázek?

Vybírali jsme témata a konkrétní dotazy relevantní pro naše diváky.

3. Inspirovali jste se při přípravě zahraničními vzory?

Ne, neinspirovali. Z našeho pohledu se jedná o standardní formát politické diskuse.

4. Jak jste zajišťovali rovnoprávné postavení obou kandidátů v debatě?

V tomto ohledu je práce našeho zpravodajského týmu korigována Volebním kodexem, který zajišťuje právě nestrannost redaktorů, vyváženost témat a prostoru, který je kandidátům věnován.

5. Jak jste zajišťovali publikum?

V rámci Cesty na Hrad jsme se rozhodli pro model bez publika. Ve finálním duelu měli kandidáti své podporovatele, VIP hosty z řad známých osobností.

6. Splnila sledovanost vaše očekávání?

Ano, rozhodně. Duel z 23. ledna zhlédlo průměrně 1528 tisíc diváků (CS 4+) a v CS 15–54 dosáhl bezmála 35% podílu na sledovanosti. Celkový zásah všech epizod Cesty na Hrad pak byl 3,6 milionu diváků v nejširší měřené CS 4+.

logo Primalogo PrimaAutor:

1. Jak velký štáb připravoval debatu obsahově?

Po obsahové stránce se na pořadu podílel přibližně desetičlenný štáb.

2. Jaká byla filozofie výběru otázek?

Oba Prezidentské duely byly zábavným pořadem, tím byl určen i jiný charakter otázek. Snažili jsme se navíc kandidáty představit v jiné rovině, než se objevovali v ostatních diskusích. I proto jsme volili originální dotazy a situace, které je měly překvapit a ukázat, jací jsou.

3. Inspirovali jste se při přípravě zahraničními vzory?

Neinspirovali jsme se žádným zahraničním formátem, vše bylo vytvořeno pro tuto konkrétní situaci. I proto je pro nás potěšující, že nás občas přirovnávali k některým renomovaným zahraničním pořadům.

4. Jak jste zajišťovali rovnoprávné postavení obou kandidátů v debatě?

Důsledně jsme dodržovali, aby byl pořad vyvážený. Striktně jsme například při přípravě dodržovali identickou komunikaci s oběma volebními štáby, které měly vždy k dispozici stejné informace ve stejný čas.

5. Jak jste zajišťovali publikum?

Oba štáby dostaly k dispozici vždy 200 vstupenek, které si mohly rozdistribuovat libovolným způsobem. Byl to nejjistější způsob, jak zajistit vyváženost publika.

6. Splnila sledovanost vaše očekávání?

Sledovanost obou duelů naše očekávání překonala.

Prezidentská debata na Primě

Autor: Petr Schwarz, komentátor a rozhlasový moderátor
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!