Rebranding Carly | E15.cz

Rebranding Carly

Rebranding Carly
Sarkozy sice navlékl Carlu do neforemného roláku, prezidentské křeslo ale nakonec neustál
• 
ZDROJ: Archiv

Denisa Kasl Kollmannová

Aristokratka, modelka, přelétavá kráska se zálibou v hudbě a umění, která si i do lesa obuje lodičky. Ideální postava do lifestylového časopisu pro horních deset tisíc, do dramatu o životě milionářů nebo pro roli mrchy v televizním seriálu. Nikoli však pro manželku prezidenta země, kde vládnou odbory a stávkuje se kvůli právu na delší oběd. A i když Carla Bruni vyměnila Chanel za tepláky, k vítězství tím Sarkozymu nepomohla.

Soukromý život politiků se stal nedílnou součástí každé politické kampaně. Ať už se rodina a potažmo další příbuzenstvo v politickém životě angažuje a prezentuje, nebo ne, můžeme si být jisti, že jejich mediální (ne)viditelnost je pečlivě plánovaná, promýšlená a do jisté míry i řízená. Jenže některé věci se prostě naplánovat nedají - například láska.
Teď už dosluhující francouzský prezident Nicolas Sarkozy o tom ví své. Do své druhé manželky Cécilie se zamiloval, když ji jako radní oddával. Oba se rozvedli, vzali, zplodili syna a Nicolas po boku sympatické, mírně výbušné Cécilie vyhrál volby.

Krátce po svém zvolení se však provalil jeho románek s modelkou a zpěvačkou Carlou Bruni, přezdívanou - nikoli bez důvodu - Motýlek. Pro média to byla skvělá zpráva: fotek Bruniové bylo všude dost. Patřila k první lize skutečných supermodelek, které v devadesátých letech nevstávaly pod deset tisíc dolarů za den, nosily výhradně to nejluxusnější oblečení a kromě návrhářů a hvězd se přátelily se špičkami politické i ekonomické sféry. Carla, Don Juan v sukních, chodila s Mickem Jaggerem i Ericem Claptonem, ale provdala se za filosofa. „Monogamie mě nudí,“ znělo motto vyhlášené krásky.

„Harakiri,“ pomysleli si Sarkozyho oponenti, když románek s Carlou přiznal. Nicolas Sarkozy se však imagové sebevraždy nezalekl a přelétavou Carlu pojal necelé čtyři měsíce po rozvodu za svou právoplatnou choť. Jeho profilu prostořekého politika s nefrancouzskými kořeny totiž svatba s rodilou Italkou dodala na důvěryhodnosti - je to prostě náš svérázný Sarko, mohli si říci Francouzi. A Carla se nechala po svém zvyku vyfotit od nejlepší světové fotografky Annie Leibovitz v rudých šatech na střeše Elysejského paláce. Bylo to shodou okolností pro časopis Paris Match, ve kterém jako redaktorka působila partnerka nynějšího Sarkozyho pokořitele Hollanda, Valérie Trierweilerová.

Pokus přiblížit Carlu „televiznímu národu“ nevyšelPokus přiblížit Carlu „televiznímu národu“ nevyšelAutor: Archiv

Život bez podpatku

Image první dámy Francie padla Carle jako ulitá. Snad jedinou výraznou změnu, kterou musela prodělat a kterou také média nenechala bez povšimnutí, byla výměna vysokých podpatků za nízké střevíčky. Její manžel to učinil obráceně. Tento „Sarkozy efekt“ dokonce zapůsobil emancipačně na britské muže, jak poznamenal Daily Telegraph, kteří se již nechtěli cítit vedle svých vyšších partnerek méněcenní a začali si kupovat oxfordky s vyšším podpatkem.
Fotogeničnost francouzského páru, přezdívaného též Kráska a zvíře, však nepůsobila vždy dobře - například při mezinárodních konferencích způsobovala mírné faux pas. Fotoeditoři vždy raději vybrali fotografii s první dámou než bez ní. Cherie Blairová, manželka britského ministerského předsedy, si například vymínila, že se nepostaví přímo vedle Carly.

„Nebylo by to férové srovnání. Nepovažuji se za ošklivou, ale modelka bych nikdy být nemohla.“ Naopak fotografie Carly a španělské princezny Letizie Ortiz, kterak v decentních, nicméně velmi přiléhavých vínových a švestkově modrých šatech společně vcházejí po schodech do královského paláce, pronikla i do zcela nepolitické vrstvy společnosti, například na blog Me gusta la Moda. Když El Mundo vyfotil bývalou reportérku a ženu s úspěšnou kariérou novinářky Letizii a aristokratickou modelku a zpěvačku Carlu přepásané královskými šerpami, bylo jasné, že média dostala svůj archetyp princezny v aktuálním vydání rovnou dvojmo.

Jenže Francouzi své poslední královské dámě sťali hlavu před více než dvěma stovkami let a od té doby prorostlo revoluční heslo Liberté, égalité, fraternité naskrz společností. Nenápadná elegance a vznosné držení těla působí ve spojení s mocí sebevědomě - pro některé arogantně. A v politické kampani jde o to, udělat si co nejvíce přátel - získat sympatie co nejvíce lidí. Sarkozy se během manželství začal vkusem spíše přizpůsobovat Carle. Drahé dovolené ve Státech nebo na luxusních jachtách, večeře s bohatými byznysmeny, a ještě navíc dárky od jeho milované, rovněž bohaté manželky.

Tím posledním mu doslova zavařila: novináři si všimli, že na jednom setkání s voliči si Sarkozy sundal hodinky a dal si je do kapsy - nikoli ze strachu, že ho voliči okradou, jak se psalo, ale proto, že se mu u nich uvolnil pásek. Co na tom, že hodinky dostal od manželky krátce po svatbě - je to model Patek Philippe v provedení z bílého zlata, který stojí kolem 1,36 milionu korun. A stejně jako náš šéf odborů Dufek, který nosí breitlingy za „pouhých“ 120 tisíc, může o dárcích od manželky vykládat Sarko v době šetření a krize, co chce.

Model těhulka se nechytlModel těhulka se nechytlAutor: Archiv

Falešná teplákovka

Sarkozy tedy potřeboval posunout svou image více tam, kde se vyskytuje onen oblíbený „průměrný volič“. V roce 2009 se v průzkumu 51 procent Francouzů vyslovilo, že jim Carla připadá vzdálená a odtažená od jejich každodenních starostí. Doslova požehnáním proto pro Sarkozyho bylo, když jeho žena otěhotněla. Jenže namísto džínových lacláčů nosila Carla bílé šaty na míru od Chanela. Obraz „normální rodiny“ jako nejsvětější trojice má v evropské kultuře pevné místo a mimika roztomilého dětského obličeje funguje skvěle jak v reklamě komerční, tak politické. Avšak to si Carla bránila jak vlčice. „Svoji dceru nikdy fotografům neprodám,“ hlásala a halila miminko do šátku. Souboj Sarkozyho s jeho protivníkem Hollandem, přezdívaným nebezpečně Pan Normální, se však začal vyostřovat - a Holland začal v průzkumech vítězit. Sarkozy musel použít těžší zbraně a Carla se převlékla z haute couture do roláků, mikin a bavlněných šátků.

Do role „obyčejné ženy“ se Carla zapojila s vervou modelky. Pro „průměrného voliče“ je klíčovým médiem stále televize, a kupodivu, náklady tištěných televizních programů stále neklesají tolik jako ty ostatních tištěných médií. Navíc jsou na každém „normálním“ stolku v obýváku pěkně nahoře. Tak se Carla nechala vyfotit na titulní stranu francouzského TV magazínu v šedivé teplákovce s televizí mezi nohama a hlavou v dlaních. „Strašně ráda se dívám na seriály,“ jak prohlásila, nebylo nijak upřímné vyznání z nově oblíbené neřesti. Nepomohla ani další fotografie s Carlou na světlé pohovce, kterak nadšeně míří ovladačem na objektiv fotografa. Přestože pohovka nebyla ve stylu Ludvíka XIV., zbytek prostředí ano. Carla je na fotce osamocená, není ani s manželem, ani s dětmi. Když prohlásí, že má ráda reality show ve stylu Farmář hledá ženu, je patrné, že ona vidí hnůj opravdu jen v televizi a na běžný lid se dívá podobně jako my v zoo.

Zato fotografie Carly a španělské
princezny Letizie Ortiz (vpravo) kvitovali módní bloggeři s povděkemZato fotografie Carly a španělské princezny Letizie Ortiz (vpravo) kvitovali módní bloggeři s povděkemAutor: Archiv

Snaha přiblížit se domovům nižší třídy tak byla u Sarkozyho i jeho ženy kašírovaná a nepřirozená. Situaci nevylepšil ani skvělý nápad starosty pařížského předměstí Nogent-sur-Marne Jacquese Martina. Chtěl postavit památník dělnicím, které v minulosti pracovaly v továrně na peří. Mnoho z nich byly původem Italky, stejně jako Carla. Přes tento oslí můstek prezentoval starosta vizi, že modelkou pro nadživotní sochu dělnice za zhruba dva miliony korun se stane - první dáma. „Je to urážka italských dělnic, přisuzovat jim tvář tak bohaté osoby,“ vyjádřil William Geib nejen mínění socialistické strany, ale patrně i mnoha dalších Francouzů. Proletářská Carla tak působí trochu jako proslulá New Coke. I když spotřebitelé v pretestech tvrdili, že by novou kolu pili raději, po uvedení na trh se proti ní obrátili. Kdyby Carla zůstala u svých Chanelů a dala by nahlédnout více do svého skutečného soukromí, možná by si vedla lépe než v teplácích.

Autorka je vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations FSV UK

Autor: Denisa Kasl Kollmannová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!